Rozhovor o zlatém úspěchu s juniorskými reprezentanty Christovem a Zahradníčkem

16.06.2015 | Zbyněk Kubičík

V pondělní večer 15. června dorazila česká výprava na pražské letiště v Ruzyni i s hráči IHC Nový Jičín, přílet bohužel provázely zmatky se zavazadly, což nikomu neubralo na radosti. Oba hráče, kteří patřili ke strůjcům zlatého úspěchu, se povedlo vyzpovídat a tak si můžete přečíst vše od srazu na letišti přes utkání ve skupině až po finále zakončené oslavami na hotelu.

Jak probíhala cesta do až do daleké Argentiny?
Jan Zahradníček: Cesta do Argentiny nám začala na letišti v Praze, kde jsme se potkali se svými spoluhráči a vedení týmu nám rozdalo dresy, kalhoty, tepláky, prostě toho bylo dost. První mezipřistání bylo ve Frankfurtu, kde nás nezachytily žádné komplikace, poté už nás čekala nejdelší přelet do brazilského města Sao Paulo, která trvala 12 hodin. V letadle to bylo vyčerpávající, ale to jsem ještě nevěděl, že nás v Sao Paulu čeká 18 hodin čekání na poslední let do Rosaria. Nakonec nám řekli o prohlídce městem, což byl neskutečný zážitek, Brazílie vypadá úžasně. Na každém rohu si nějací kluci kopali s balónem, bohaté čtvrti střídali chudé, čekání jsme zakončili na obědě, který slovy ani nejde popsat...

Vít Christov: Nevím jak ostatním, ale mě let utíkal strašně pomalu. Přišlo mi to jako by to bylo nekonečné. Let trvál 12 hodin. Do Sao Paula jsme dorazili cca v 6 ráno jejich času. Tam nás čekal autobus a jeli jsme na prohlídku města. Navštívili jsme fotbalový stadion, kde bylo i fotbalové muzeum. Poté jsme jeli do centra města. Kde jsme navštívili katedrálu a jeden z mrakodrapů, kde byl výhled na celé město. Poté jsme se přesunuli zpět na letiště a večer nas čekal poslední let do Rosaria.

Jak se Vám líbilo Rosario jako město?
Jan Zahradníček: Město vypadalo podle mého očekávání, i když nebylo na takové úrovni jako třeba Praha nebo Brno. Bylo tam mnoho výškových budov a v centru města hodně obchodů. Málo lidí rozumělo anglicky, většinou mluvili jen španělsky.

Vít Christov: V Rosariu je to odlišné než tady u nás. Jsou čtvrti, kde to nevypadá vůbec krásně, ale také i místa, které mě zaujali. Jde vidět že ve městě žijí fotbalem. Také v Rosariu jsme se šli podívat na jejich místní fotbalový stadion.

Kde jste byli ubytování?
Vít Christov: Myslím si, že na ubytování si nemůžem vůbec stěžovat. Pokoje vypadali velmi solidně. Na pokojích nám nic nechybělo. Bohužel se stravou to bylo v Rosariu horší, na obědy jsme dostávali skoro pořád to samé. Špagety nebo těstoviny a rajčatová omáčka. Večeře se naštěstí od třetího dne změnili, například místo grilované dýně jsme dostali i pořádně maso.

Jan Zahradníček: Hotel byl od haly asi 10-15 minut autobusem, pokoje byly po dvou, na mě samozřejmě zůstal Víťa. Pokoj byl takový standardní, stravu jsme měli přímo na hotelu.

Jaký byl denní program?
Vít Christov: Ráno jsme šli na snídaní a po snídani jsme měli každý den krátky výběh a záhrali jsme si proti sobě fotbálek. Pak jsme šli zpátky na oběd. Hodinu a pul jsme měli klid pak jsme šli na oběd. Po obědě byl klasický odpolední klid a po odpoledním klidu se vyráželo na zápas. A po zápase zase zpátky na hotel na večeři.

Jan Zahradníček: První den jsme prolezli plotem a hráli fotbal na hřišti od námořní policie. Když jsme tam šli druhý den, už nás odvedli policisté pryč... potom už jsme museli hrávat v blízkém parku, kde jme udělali branky z mikin. Odpoledne nás čekal klid a přesun do haly na zápas. Po zápase večeře, po které jsme se spoluhráči rozebrali zápas.

Z utkání proti Itálii


Jaké byly utkání ve skupině? Jak hodnotíš své výkony v základní skupině?
Vít Christov: Čekali jsme, že skupinu budem mít těžkou, tak jsme k zápasům ve skupině přistoupili zodpovědně. Jako tým jsme už od začátku podávali výborné výkony. Každý zápas jsme hráli na tři lajny. Točili jsme je pořád, i když byla přesilovka nebo oslabení. Snažili jsme nepřidržovat střídání, takže každý dostal dostatek postoru na ploše.

Jan Zahradníček: Hned na úvod skupiny nás čekala Itálie, všichni jsme věřili, že to bude nejjednodušší zápas , ale jak se později ukázalo, nebyla to pravda, remizovali jsme 2:2. Nezapomenu na jeden moment do konce života, když můj spolubydlící šoupl puk do naší branky... (smích) Další zápas jsme hráli se Švýcarskem, trochu jsme změnili taktiku a to nám pomohlo k jednoznačné výhře 10:0. Posledni zápas s USA, na které jsme se všichni moc těšili, výsledek 7:0 byl jednoznačný. Já jsem se svými výkony ve skupině nebyl spokojený, chyběli mi takové ty osobní body, ale ty přisly nakonec později, navíc na koncích zápasů jsem byl celkem unavený.

V jaké formaci jste nastupovali a s kým?
Vít Christov: Se svým partákem z IHC Nový Jičín s Honzou Zahradníčkem. S Honzou v beku nastupoval zkušený hráč, který ma zkušeností z hokejové reprezentace a extraligy Daniel Voženílek. A v útoku jsme tam ještě měli Frantu Kazlepku. Všichni jsme si výborně sedli. Byli jsme sehrání a dokázali si to nahrát.

Jan Zahradníček: Nastupovali jsme ve druhé formaci. Každý jsme měli rozdělené své úkoly ve formaci a musím říct, že to šlapalo, jak mělo.

V play-off jste narazili na exotické Mexiko...
Jan Zahradníček: Podle očekávání bránilo až moc, byl to pro mě nejnudnější zápas celého mistrovství, od začátku bylo jasné, že nás nemůžou ohrozit. Při možnosti jít 2 na 1 se radši vrátili na svoji polovinu.

Vít Christov: Do zápasu proti Mexiku jsme už šli s tím, že jsme v semifinále. Mexiko nehrálo dobře. Hrali jenom staženi ve čtverci. Netlačili se moc ani do protiútoku. Přišlo nám, že nechtějí dostat co nejvíce gólů.

V Semifinále jste zničili USA?
Vít Christov: Do semifinálového zápasu proti USA jsem nešli s tím, že to bude lehký zápas. Hlavně jsme to nechtěli podcenit, když jsem je porazili vysoko už ve skupině. Čekali jsme že do nas vlítnou, že USA není ten tým, který bude bránit. Dostali 4 goly a už se nesoustředili na hru, ale na to jak nás osekávat a provokovat. Zápas byl velice vyhecovaný. jak mě tak celému týmu se zápas povedl.

Jan Zahradníček: Do semifinále jsme nastupovali s tím, že už to není zápas ve skupině, ve které šlo jen vlastně o umístění. Krok do boje o vytoužené zlato naštěstí vyšel ideálně, dali jsme úvodní branku. Hráči USA hodně bruslili a nechtěli nám nic dát zadarmo. Postupně jsme je ale přehrávali a odskočili na 4:0. Amerika potom už přestala hrát a začala nás provokovat, díky tomu to byl asi nejdelší zápas turnaje, ale možná i dopředu, protože jsme si to a narozdíl od čtvrtfinále s Mexikem všichni užívali.

Mistrovství je hráno dle pravidel FIRS, s čímž souvisí i rozměry hřiště. Jaké to bylo? V jaké hale se hrálo?
Jan Zahradníček: Jsem více zvyklý na IIHF, protože hraju druhým rokem za muže. Největšíi rozdíl je ze u FIRS v tom, že není ofsajd ani icing, hriste bylo daleko menší nez u nás. Díky tomu bylo více šancí pro mě, protože rád útočím. Zase při tom útočení byl největším problémem rozměr branky, který je o dost menší. U nás jsme zvyklí hrát inline na zimních stadiónech, tento turnaj se hrál v takové tělocvičně, kde před mistrovstvím položili plochu a poskládali mantinely.

Vít Christov: Da se říct že se to odehrávalo v hale, kde se hraje možná hazená něbo něco. Oni na to jen položili plochu a dali kolem mantinely. Ze začátku sem měl z toho strach, protože rozměry hřiště byli 25x50m, což je na délku snad o 8m kratší než u nás. A taky to bylo první zápas hned znát. Na ploše bylo méně prostoru, a když se někdo dokázal prosadit přes jednoho hráče byl tam hned druhý. První zápas na to trvalo než jsme si na to zvykli, ale dokázali jsme se s tím vypořádat a zvyknout si na to.

Jak hodnotíš finále, bylo to nejlepší utkání? Jak v něm hodnotíš svůj a týmový výkon?
Jan Zahradníček: To bylo to, proč jsme tam jeli! Finálový zápas byl rozhodně tím nejlepším zápasem turnaje. Hráli jsme úžasně, blokovali střely, bruslili jak dopředu tak hlavně dozadu. A když uz měla Francie nějakou šanci, tak ji zlikvidoval ji úžasný Frodl v brance. Tým dřel jeden za druhého. Jak se mi moc bodově v turnaji nedařilo, tak ve finále se to obrátilo a nahrál jsem na obě naše branky, největší radostí bylo mít důvěru trenérů na poslední minuty, ve kterých jsme dali branku na 2:0 a mohli se i radovat se závěrečnou sirénou přímo na ploše.

Vít Christov: Tak určitě finále bylo nejlepší utkání. Byl to zápas kvůli, kterému jsme do Rosaria letěli. Francie velice dobře bruslila. byl to vyrovnany zápas. V důležitých chvíli nás podržel Frodlík. Všichni jsme hrali velice obětavě. Tak jak zněl naš pokřik: Jeden za všechny, všichni za jednoho. Tak takhle jsme i celý turnaj hráli.



Poslední vteřiny finále s Francií


Jaké byly oslavy titulu?
Vít Christov: No oslavy byly dost bouřlivé, slavili jsme to dohromady s holkama, které to vyhráli taky. Na hotelu na posledním patře byl prostor a místo, kde jsme mohli posedět. Nakoupili jsme potřebný pitný režim a byli tam. Myslím, že oslavy jsme si všichni pořádně užili.

Jan Zahradníček: Oslavy titulu se protáhli a končili az někdy nad ránem, další den jsem dokonce zaspal snídani. Ale co si budeme povídat, slavily také holky, které take ve finále vyhrali, tak jsme na to nebyli sami...

Jakou má úroveň juniorská reprezentace oproti utkáním v domácí extralize mužů a juniorů?
Vít Christov: Úroveň juniorské repre, je podle mě srovnatelná s extraligou mužů. Ale přišlo mi, že to bylo ještě rychlejší než muži, ale mohlo to taky dělat to menší hřiště. S extraligou juniorů se to srovnávat vůbec nedá.

Jan Zahradníček: Úroveň juniorské reprezentace bych přirovnal tak ke středu tabulky mužské extraligy. Oproti juniorům je to něco jiného, ale podle mého dojmu by Nový Jičín odehrál jednoznačné zapasy s Argentinou a a Mexikem, vyrovnaně by hrál s USA, Švýcarskem, ale s Francií to už byl jiný level, ta byla výborná.

Co máš za další cíle v inline hokeji?
Jan Zahradníček: Jelikož letos už je můj poslední rok u juniorů tak doufám, že budu stále hrát v Novém jičíně za muže a časem se nám povede vyhrát i extraligu mužů. To je ale daleká budoucnost, nyní se chci soustředit ještě na neskončenou extraligu juniorů, kde bych si přál k titulu světovému ještě vyhrát titul český!

Vít Christov: U inline hokeje bych chtěl určitě zůstat. Je to výborny doplněk k hokeji. Určitě bych chtěl příšti rok hrát extraligu v Novém Jičíně, a letos bych chtěl, aby jsme uspěli s juniorkou na finalovém turnaji.

 
Aktuální články
Zápasy
Muži | Sobota 02.06.2018, 12:00
ZS Olomouc
IHC Eagles Olomouc - IHC Nový Jičín
12:5 (1:0, 2:1, 4:1, 5:3)
 
Muži | Sobota 02.06.2018, 17:00
Fortuna Aréna
ILHK Hradec Králové - IHC Nový Jičín
8:4 (2:0, 1:1, 3:1, 2:2)
 
Muži | Sobota 16.06.2018, 08:00
ZS Nový Jičín
IHC Nový Jičín - IHC Tajfun Valašské Meziříčí
11:2 ()
 
Muži | Sobota 16.06.2018, 11:00
ZS Nový Jičín
IHC Nový Jičín - IHC Kings Valašské Meziříčí
5:4 ()
 
Junioři | Sobota 27.05.2017, 16:00
ZS Černošice
SK Černošice - IHC Nový Jičín
8:6 ()
 
Junioři | Neděle 28.05.2017, 14:00
MEO Aréna, Přerov
IHC Nightbirds Přerov - IHC Nový Jičín
15:4 ()
 
Junioři | Neděle 04.06.2017, 10:00
ZS Nový Jičín
IHC Nový Jičín - IHC Devils Zlín
2:3 ()
 
Junioři | Neděle 04.06.2017, 12:00
ZS Nový Jičín
IHC Nový Jičín - IHC Uherský Brod
7:5 ()
 
 






MĚSTO NOVÝ JIČÍN

největším partner klubu
RSS